Drazí přátelé,

Píši Vám tento dopis s velkou radostí a štěstím, že jste se rozhodli a sebrali jste odvahu, abyste mě podporovali v mém akademickém životě a na mé cestě ke kněžství. S Vaší podporou na mé cestě ke kněžství se budu snažit jak nejlépe budu umět, abych dosáhl svého cíle, v čemž mě podporuje i má rodina. Moje rodina i já bereme své duchovní aktivity velice vážně a zvlášť když jsem doma na prázdninách.

Rád trávím svůj volný čas hraním fotbalu a modlitbou růžence spolu se svou rodinou, jakož i ve škole se svými spolužáky seminaristy.

Je to pro mě výzva, které čelím. Rozhodl jsem se totiž být tím nejzbožnějším, ale i moji spolužáci berou své duchovní aktivity velice vážně.

Co nemám rád, když jsem doma ze školy, je pobývání s lidmi jako jsou kuřáci, opilci, zloději a také s těmi, co se nemodlí.

Když jsem doma, mám rád práci na zahradě. Ve škole mi dali stálé pracovní oddělení – zde mi mohou říkat „sanitator y consaltan“, což znamená ten, kdo čistí záchody. Svou práci beru vždycky velmi vážně, ať už ve škole nebo doma.

Jmenuji se Fred Abola a jsem ze starší druhé třídy. Předmět, který mám nejraději, je biologie a moje oblíbená hra je fotbal. Moje oblíbená barva je černá.

Seminář v Lacoru, svou školu, mám velmi rád, jednoduše proto, že nás tu dobře krmí a je tu dostatek dobré pitné vody.

Naše škola nás spirituálně vybavuje každým dnem. Dali nám k dispozici dva duchovní vůdce, mezi nimiž si musí každý seminarista jednoho z nich vybrat, aby ho duchovně doprovázel a aby se s ním člověk mohl podělit o všechny své problémy, na něž během své cesty seminářem narazí.

Nakonec Vám, moji přátelé, vyprošuji, ať Pán žehná práci Vašich rukou a velice, velice Vám děkuji.

Srdečně Váš

Fred Abola