Rajský dvůr piaristické koleje v Benešově se slunečními hodinami od P. Bena Grünbergera

V 17. a 18. století začaly pronikat prvotní znalosti astronomie v rámci výuky na gymnáziích do učební látky středních škol. Zasloužily se o to církevní školní řády, nejen jezuité, ale zejména piaristé. Ti se postupně vyvíjeli v Římě, kde je ustanovil církevním řádem v roce 1621 papež Řehoř XV.  Jejich zakladateli, španělskému knězi sv. Josefovi Kalasanskému poslední léta života ztrpčilo nařčení za poznávání učení Galilea Galileiho, které vedlo až k pozastavení řádové činnosti papežem Inocencem X. v březnu roku 1646. Ke kontaktům s Galileem Galilei (+1642) došlo ve Florencii, kde se stalo několik profesorů zdejšího vyššího filozofického učiliště jeho spolupracovníky. Mezi nimi byl zejména P. Clemente Settimi (*1612? Camerino, + ?, Siracusy), který později spolupracoval i s Evangelistou Torricellim a nejspíše i s univerzitou v Pise. Po smrti Josefa Kalasanského (1648) došlo postupně k vyřešení krize a v letech 1656-1669 k rehabilitaci piaristického řádu za papežů Alexandra VII. A Klimenta X., který obnovil piaristy znovu jako řád. Spolupráce řádových generálů s univerzitou v Pise se rozvinula zejména za generála řádu P. Eduarda Corsiniho (* C. 10. 1702 Camerino, + 30. 11. 1765 Pisa).

V souvislosti s působením piaristů v Benešově se naskýtá otázka, zda aktivity piaristů nejen v oblasti astronomie, ale přírodních věd vůbec, se dostaly do povědomí obyvatel Benešova a zda odtud pocházel nebo zde pracoval nějaký piarista, který by se dění v této oblasti nějak aktivněji zúčastnil, případně dění v této oblasti aktivně zaznamenal. Na obě otázky můžeme v podstatě odpovědět kladně.

Piarističtí astronomové a přírodovědci zde působili, a dokonce i jeden rodák z blízkého okolí, ale začněme pro větší nadhled u jednoho z řádových historiků P. Jaroslava Schallera S. Josepho (* 6. 3. 1738 Konopiště, † 6. 1. 1809 Praha). Po skončení studií na gymnáziu v Benešově vstoupil syn správce zámku Konopiště do piaristického řádu.  Ve službách hrabat Nosticů se stal významným řádovým vzdělancem a vědcem, který nám zanechal ve svém díle Kurze Lebensbeschreibungen jener verstorbenen gelehrten Männer aus dem Orden der Frommen Schulen, die sich durch ihr Talent und besondere verdienste um die Literatur und Wissenschaften von der Errichtung dieses Institutes bis auf gegenwärtige Zeiten vorzüglich ausgezeichet haben. Vydal ho František Jeřábek v  Praze v roce 1799, [9], VIII, 178 s. Obsahuje mnohé biogramy piaristů, mezi nimiž byli také astronomové, vlastně spíše zájemci o přírodu, a učitelé, zapálení pro tuto oblast poznávání, kteří své poznatky předkládali žákům a studentům na křižovatce cest za vzděláním. Ve svém díle uvádí Schaller osobnosti spíše z Čech, Moravy a střední Evropy vůbec.

O kom se tedy můžeme v Schallerově knize dočíst? Mezi jeho biogramy najdeme především i Schallerovy učitele, známé i kolegy z řad členů řádu. V abecedním pořadí nás mohou zejména zaujmout kromě již zmíněného Eduarda Corsiniho, který náležel mezi osvícené osobnosti a zároveň poslední polyhistory své doby, např. významný český piarista P. Leopold Čabák (*8. 3. 1685 Lipník nad Bečvou, + 22. 11.1757 Lipník), který jako rektor prošel piaristickými kolejemi ve Slaném a v Litomyšli a jako superior rezidencemi v Rychnově nad Kněžnou a v Bruntále. Byl velice zručným technikem a mnohé nástroje pro svá pozorování si vyráběl sám. Významným piaristickým fyzikem byl např. i rakouský piarista P. Florian Dalhan (*1713 Vídeň, + 19. 1. 1795 Salzburg), který např. působil v Mikulově na Moravě. K nejvýznamnějším astronomům patřil také P.Athanasius Langer (* 25. 12 1650 Lanškroun, +19. 3. 1711 Litomyšl), který napsal celou řadu astronomických pojednání, z nichž téměř všechny zůstaly v rukopisech a jsou dnes nezvěstné. Věnoval se zkoumání pohybu Slunce, Měsíce i dalších těles ve vesmíru. Jako významného badatele, který nepocházel z českých zemí připomíná i P. Lukáše Moeše, zveného Moguntius (*1651? Mohuč, + 24. 3. 1701 Mikulov), který působil jako viceprovinciál nově vznikající provincie Hungaria. Byl výborným matematikem a napsal učebnici aritmetiky. K astronomii měli blízko také významní piarističtí polyhistoři P. Donatus Hoffmann a Transfiguratione Domini (*17. 10. 1700 Leobšice ve Slezsku, + 15. 4. 1783 Villa Franca) a P. Mikuláš Adauct Voigt (* 17. 5. 1733 Horní Litvínov, + 18. 10. 1787 Mikulov), v povědomí současné kulturní veřejnosti známý spíše jako numizmatik.

Nejvýznamnějším ze všech v Schallerově knize uvedených astronomů byl P. Augustinus Thomas Sackel a S. Josepho (* 20. 12. 1642 Hustopeče u Břeclavi, + 8. 9. 1717 Horn). Ten přesáhl rámec piaristického řádu. V jeho všestranném vzdělání nakonec převážila matematika. Spolupracoval s tehdejšími evropskými vzdělanci, především s významným německým matematikem Gottfriedem Wilhelmem von Leibniz (*1. 7.1646 Lipsko, + 14. 11. 1716 Hannover). Udržoval písemné kontakty i s jinými středoevropskými a italskými učenci. Byl jako většina tehdejších matematiků též dobrým hudebníkem.

Piaristický areál v Litomyšli (kolej, kostel, gymnázium) po přestavbě v 1. polovině 18. století a nedávných stavebních úpravách

Největší význam pro Benešov měla však činnost P. Eugenia Sebastianiho z Častolovic a Matre Dei (*26. 2. 1680 Chrudim, + 23. 3. 1762 Benešov), žáka P. Athanasia Langera. Eugeniův otec vyučoval na městské škole v Chrudimi, kterou řídil v době Františkova, tak se Eugenius jmenoval, narození a dětství. Odešel studovat na jezuitské gymnázium v Jihlavě. Zde začal ve školním roce 1694/95 navštěvovat gramatickou (sc. 3.) třídu gymnázia a docházku ukončil po čtyřech letech v rétorice. Pak nastoupil do piaristického noviciátu v Lipníku nad Bečvou a věnoval se řádovým studiím a pedagogické praxi, při níž se dostal i do Benešova v době moru v roce 1713. V Litomyšli zastával funkci prefekta (ředitele) škol.

Návratem do Benešova v roce 1720 mu začala druhá etapa života, kdy nastoupil natrvalo do vyšších řádových funkcí. Nejdříve zastával funkci prefekta škol a vyučoval jako profesor v nejvyšších třídách gymnázia, kvůli svému hudebnímu nadání se stal také ředitelem kůru a kvůli matematickým schopnostem i revizorem účtů.  Od školního roku 1721/22 se stal na několik let vicerektorem této koleje. V letech 1721–1722 byl ještě prefektem škol. Již tehdy se ukazovalo, že se s ním počítá jako s nástupcem ve funkci benešovského rektora. Do ní nastoupil v květnu 1724.

Za jeho rektorátu došlo k ukončení procesu vzniku kolejní knihovny. Jeho rektorské působení bylo užitečné i pro město Benešov. Přivedl do Benešova lékaře a lékárníky, kteří tehdy tvořili elitní součást městské inteligence. P. Eugenius se tedy zajímal i o rozvoj sídla koleje, města Benešova. Měl zájem na jeho rozkvětu a usiloval o to, aby si zdejší měšťané i řemeslníci uvědomili, že působení koleje může přinášet i laickým vrstvám užitek a že vzdělání je pro život všech lidí velmi užitečné, vlastně takřka nezbytné.  Zasloužil se zejména o založení kolejní lékárny v roce 1725 s právem veřejnosti, což přineslo Benešovu postavení rovnocenné s některými krajskými městy, neboť se tu usadili krajští fyzikové (vlastně lékaři) Kouřimského kraje. Vznik lékárny schválila generální piaristická kapitula v Římě i tehdejší generál řádu P. Adolf Groll. Prvním lékárníkem se stal Eugeniův známý z piaristických škol v Litomyšli Daniel Ludvík, který však zde již 24. června 1728 zemřel. Do roku 1769 se zde na delší dobu vystřídali lékárníci (provizoři) Ondřej Horst (1728–1752), František Glossner (do roku 1757) a František Koppmann. V roce 1733 požádal oficiálně krajské úřady o usídlení krajského fyzika v Benešově majitel konopišťského panství Jan Josef z Vrtby. Žádost odůvodňoval tím, že piaristická lékárna je nejlepší v celém Kouřimském kraji. Z rozkazu hraběte z Vrtby byl pro fyzika postaven dům. Jako první sem nastoupil doktor medicíny Jindřich Gellhausen a pak Antonín Rings z Prahy. Po něm nastoupil v roce 1739 Josef Ignác Seyfert, který však brzy zemřel. Ten měl i farmaceutické vzdělání. V roce 1741, po více než roční přestávce, přišel do Benešova z Jemniště doktor Ferdinand Čermák, po něm v roce 1749 Václav Forst, který zde setrval zhruba dva roky. V roce 1751 byl totiž krajský fyzikát přenesen do Příbrami, což souviselo s reorganizací krajské správy, se zrušením Vltavského a vznikem Berounského kraje, kam přešlo z Kouřimského kraje i město Benešov.

Po skončení rektorátu v Benešově roku 1736 zastával různé vyšší funkce v piaristických kolejích. V řádovém noviciátu Lipníku nad Bečvou působil P. Eugenius od roku 1736. Ve školních letech (1736/7 – 1738/9) jako vicerektor a učitel noviců. Zde mohl do větší hloubky rozvinout zájem o matematiku. Z Lipníku odešel roku 1740 do koleje v Rychnově nad Kněžnou, kde zastával funkce prefekta škol a ekonoma, a pak do Strážnice, kde byl vicerektorem, spirituálem a inspektorem kleriků. Zde byl jmenován do funkce matematika.  Na roky 1745, 1749 a 1750 sestavil astronomické svatojánské pražské kalendáře, na rok 1750 sestavil též Svatováclavský kalendář.

V roce 1746 působil jako vicerektor v Benešově a jako matematik, poradce domu a revizor účtů. Odtud byl povolán jako zpovědník k majiteli sousedního panství Jemniště  hraběti Františkovi Adamovi z Trautmansdorfu, jehož bratru patřilo litomyšlské panství. Také zde se věnoval velmi intenzivně matematice, jak po stránce teoretické, tak i pedagogické. Do roku 1753 působil v prázdninových kurzech učitelů piaristických škol, které sem hrabě svolával, aby si učitelé z různých piaristických kolejí na venkově mohli odpočinout a zároveň načerpat nové poznatky. Měl vliv na intenzivní asketický život hraběte Františka Adama na konci jeho života i na prohloubení sympatií k řádu piaristů, kteří na zámku pobývali trvaleji v počtu dvou. Po 12 letech svého jemnišťského působení se vrátil do domovské benešovské koleje, kde zastával čestnou funkci poradce koleje.

Piaristická kolej v Mikulově

Ve školních letech (1736/7 – 1738/9) jako vicerektor a učitel noviců mohl do větší hloubky rozvinout zájem o matematiku. Pořídil překlad učebnice aritmetiky z němčiny do latiny. Tento rukopis zdobený perokresbami se nakonec dostal do Mikulova a je v současnosti chován v Moravské zemské knihovně v Brně. Na roky 1745, 1749 a 1750 sestavil astronomické svatojánské pražské kalendáře, které obsahovaly užitečné a praktické rady a informace z astronomie a jejího využití v praxi. Byly zároveň doplněny i dobové schematismy a katalogy kněží. V Národní knihovně v oddělení rukopisů a vzácných tisků se dochovaly dodnes. Na rok 1750 sestavil též Svatováclavský kalendář. Jeho zajímavé propočty a jakési astrologicko-astronomické hříčky a charakteristiky byly v první polovině devadesátých let 20. století objeveny i v makovici zámku v Jemništích při jeho rekonstrukci. Materiály pocházejí asi z roku 1754, kdy musil být nový zámek po požáru téměř celý postaven znovu. Zasloužil se o zřízení piaristické lékárny a piaristické řádové knihovny poloveřejného charakteru ve městě Benešově a nepřímo i o usídlení krajského fyzika ve 2. polovině 18. století v tomto městě.

Zámek Jemniště

V blízkém okolí Benešova ve Struhařově  se narodil jiný dodnes známý astronom a matematik P. Beno Grünberger a S. Cruce (* 20. 4. 1727 Struhařov, † 30. 3. 1792 Benešov). Byl synem Jana Nepomuka Grünbergera, správce (questora) panství Jemniště. V letech 1766-1769 působil jako druhý superior residence v Kyjově. Konstruoval sluneční hodiny, např. v piaristické koleji v Benešově.  Piaristická kronika v Benešově o něm uvádí, že v roce 1773 navštívil v rámci přátelských návštěv se žáky klášter Sázavu.  Ve stáří byl vážně nemocný.

Řádoví astronomové byli tedy vlastně spíše učiteli matematiky. Na stření škole se s astronomickými poznatky setkávali pouze minimálně. Více poznatků si mohli odnést ze speciálních cvičení v rámci noviciátu a z přednášek v rámci vzdělávání v soukromých řádových učilištích filozofického a teologického charakteru. Získané poznatky mohli pak během své pedagogické praxe přenášet žákům a tak udržovat jakési povědomí o exaktních vědách, což byla asi jejich největší zásluha. Na vlastní pozorování jim asi při přísném řádovém životě už tolik času většinou nezbylo.

Václav Bartůšek

Seznam obrázků

• Rajský dvůr piaristické koleje v Benešově se slunečními hodinami od P. Bena Grünbergera
• Piaristický areál v Litomyšli (kolej, kostel, gymnázium) po přestavbě v 1. polovině 18. století a nedávných stavebních úpravách
• Piaristická kolej v Mikulově
• Zámek Jemniště