Svátky počátku listopadu s malým opakováním pro okrouhlické a římským hřbitovem Campo Verano

Čísla obrázků, která článek doprovázejí, jsou uvedena v textu v závorkách.

Jak již vyplývá z názvu našeho příspěvku, je zřejmé, že se budeme především věnovat faktům, která se vztahují nejvíce k začátku měsíce listopadu, tedy ke svátku Památky všech věrných zesnulých. Ta je druhým listopadovým dnem a je spojena s mnohými církevními obřady. Některé z dušičkových zvyků navazují často na předkřesťanské obřady. Na informace o nich je možno odkázat podle příslušného hesla ve Wikipedii a na tento farní web, kde jsou informace aktualizovány.[1] Na konečném formování Dušiček, tak jak je dnes známe, se ovšem podílela také i novější doba, zejména 19. století. Nebylo tomu tak jen v českých zemích ve středu Evropy, ale i v jejích jiných částech, kde vznikaly např. i mohutné hřbitovní komplexy, které mohly uspokojit bohaté nároky populace většinou v městských aglomeracích spojené nejen s jejím životem, ale také s jejím umíráním a smrtí.

Podobně tomu bylo také Římě. Zde vznikl nejznámější městský hřbitov Campo Verano na počátku 19. století.[2]

Campo Verano (italsky Cimitero del Verano, oficielně Cimitero Comunale Monumentale Campo Verano) je největším hřbitovem v Římě.  Velkou část svatého pole obepíná ulice Via Tiburtina. V současné době je poměrně velký hřbitov rozčleněn do několika sekcí. Zahrnuje v sobě židovský hřbitov, katolický hřbitov a památník obětem I. světové války. Za II. světové války utrpěl hřbitov poškození při náletech Američanů. Zde můžeme sledovat i pozoruhodný více než 200 let probíhající vývoj hřbitovní architektury. Vznikaly zde nejen monumentální hroby a hrobky, ale také celé ulice a kolonády z nich sestavené. Ukazují to také obrázky přidané k tomuto příspěvku.

Některé z hrobových komplexů sahají i několik pater pod zem. Někde jsou celé hroby, jinde pouze schránky na urny. Mnohé náhrobky a pomníky vydávají bolestné svědectví lásky ke ztracenému bližnímu, mnohdy nejbližšímu příbuznému.

U hlavního vchodu na hřbitov, který střeží monumentální brána, se o svátku Památky všech věrných zemřelých konají známé mše, které slouží nejvýznamnější římští kardinálově, nebo dokonce sám papež,  jako tomu bylo na zde prezentovaném snímku z roku 2013, kdy se sloužení dušičkových pobožností ujal sám nejvyšší pontifik papež František (snímek 3288), který obvykle místa svých pobožností o těchto svátcích střídá po celém obvodu města Říma.

Tradice místa, na němž se hřbitov Campo Verano nachází, spadá však do doby daleko starší.

Současný největší římský hřbitov se nachází v blízkosti kostela sv. Vavřince.

Odtud tedy pochází jméno světce, kterému je zasvěcen kostel v Okrouhlici, kde se v naší farnosti odbývalo svěcení zvonu. Tento římský kostel či vlastně bazilika nazývaná italsky Basilica Papale di San Lorenzo fuori le Mura (papežská basilika sv. Vavřince za hradbami) náležel mezi sedm poutních římských kostelů, které by měl navštívit každý křesťanský poutník, který vykonává pouť do Svatého Města. Těmito kostely jsou Lateránská basilika sv. Jana, basilika sv. Petra ve Vatikánu, basilika sv. Pavla za hradbami, basilika Santa Maria Magiore, kostel sv. Šebastiana, kostel sv. Kříže Jeruzalémského a též zde uvedený kostel sv. Vavřince. Před dnešní bazilikou se tady nacházelo malé oratorium postavené císařem Konstantinem I. Toto oratorium vzniklo na místě, o kterém se věří, že zde byl svatý Vavřinec popraven. Roku 580 papež Pelagius II. zadal na tomto místě stavbu kostela, na počest mučedníka. Ve 13. století papež Honorius III. pověřil své stavitele výstavbu dalšího kostela v přední části starší stavby. Byla zdobena freskami zobrazujícími život svatého Vavřince a prvního umučeného jáhna svatého Štěpána, který je pochován spolu se svatým Vavřincem v kryptě pod hlavním oltářem. Obě stavby byly sjednoceny v rámci programu obnovy měst. Vykopávky odhalily několik dalších krypt různých lidí, pohřbených pod úrovní ulice. Zde je pohřben i Svatý Hilarius a sakristie chrámu.  Basilika vznikla sjednocením kostelů sv. Vavřince a Panny Marie, což dokumentují i sochy světců uvedené v obrazové příloze (DSCIO  326, 327 a 316).[3]

Václav Bartůšek, 4. 11. 2020

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Dušičky. Podobná a vlastně i závazná aktualizace proběhla rovněž také arcidiecézními vyhláškami závaznými na tento rok.

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Campo_Verano. Chrisropher HILBERT, Řím. Životopis města. Praha NLN, 1998, 469, s., zvl. s.368.

[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bazilika_svatého_Vavřince_za_hradbami.  Ch. HILBERT,  Řím …, zvl. s. 367-369.