Sv. Jan Leonardi

Z toskánského města Lucca  a jeho okolí pocházeli v 16. a 17. století dva významní kněží a šiřitelé mariánského kultu, zejména v Římě, kde oba zemřeli. Oba stáli také při vzniku různých řeholních institucí, osobně se znali, dokonce i úzce spolupracovali, přestože se mladší z nich zcela nestal pokračovatelem v díle toho staršího.

Starší Jan Leonardi se narodil  v roce 1541 v obci Diecimo u města Lucca. Vyrůstal v křesťanské rodině, žil zbožně a za občanské zaměstnání si zvolil lékárnictví. Při tom se začal věnovat laické apoštolské činnosti a se skupinou přátel, veden dominikánským knězem, vytvořil bratrské společenství s názvem Colombini  s cílem žít horlivější křesťanský života i poskytovat pomoc chudým a poutníkům. Pak začal uvažovat o řeholním životě, ale u minoritů v Lucce neuspěl a jeho hledání se ve 26 letech změnilo v povolání ke kněžství, které mu doporučil jeho zpovědník. Na kněze byl vysvěcen v roce 1571. Zaměřoval se na vyučování náboženství podle směrnic Tridentského koncilu a z pověření biskupa působil jako katecheta ve všech chrámech města Lucca. Jeho katechismus měl více vydání. Do šíření a upevňování nauky zapojil laiky vytvořením Společnosti křesťanské nauky. Zpočátku působil v Lucce,  ale po zákazu působení ve městě odešel i s některými stoupenci do Říma. Příkladně působil i na bratry v kněžské službě a v roce 1574 rovněž založil kongregaci Bratrstvo reformovaných kněží Nejsvětější Panny, později přejmenované na Řeholní klerici Boží Matky. Pro své bratrstvo dosáhl církevní schválení a byl v něm zvolen hlavním představeným. Po zákazu působení v Lucce v roce 1584 pracoval v Římě. V roce 1601 Jan Leonardi otevřel dům svého kněžského sdružení, tzv. leonardinů, v Římě a touto činností přispěl k duchovní obnově města. Kněží, dbalí jeho pokynů, šířili úctu k eucharistii a k častému sv. přijímání. Janovi leželi na srdci i nekřesťané a spolu se Španělem G. B. Vivesem naplánoval založení společnosti kněží, kteří by šířili křesťanství mezi nevěřící. V r. 1603 vytvořili dílo, z něhož se vyvinulo kolegium pro šíření víry a později papežský institut Collegio urbano de propaganda fide. Jan Leonardi zemřel 9. 10. 1609. Je pohřben v kostele S. Maria in Campitello, u něhož se nachází hlavní sídlo jím založené řeholní společnosti leonardinů. Papežem Piem IX. byl r. 1861 Jan Leonardi prohlášen za blahoslaveného a papež Pius XI. jej r. 1938 kanonizoval. Jako světce si ho oblíbil též papež Benedikt XVI., který jeho uctívání propagoval.

Koostel S. Maria in Campitello v Římě

V Římě se setkal sv. Jan Leonardi rovněž se svým mladším krajanem Pietrem Casanim, který se narodil v Lucce 8. 9. 1572. Pietro získal středoškolské vzdělání v rodné Lucce, kde roku 1592 vstoupil do minoritského řádu. Od roku 1598 studoval teologii u jezuitů v Římě. Tato studia zakončil dne 23.9. 1600 kněžským svěcením v lateránské basilice sv. Jana. Potom působil v různých kněžských funkcích hlavně v kongregaci řeholních kleriků Matky Boží, kde před smrtí Jana Leonardiho měl působit jako jeho sekretář. Část řeholní kongregace Jana Leonardiho  vyvíjela pod Pietrovým  vedením charitativní a výchovně vzdělávací činnost, podobně jako společnost, v níž působil např. zakladatel piaristů sv. Josef Kalasanský, která sídlila v Římě při chrámu sv. Pantaleona, nedaleko známého náměstí Piazza Navona.  Proto od roku 1614 spolu obě církevní charitativní  vzdělávací společnosti splynuly. Po povýšení společenstva na Pavlínskou kongregaci Zbožných škol papežem Pavlem V. absolvoval v roce 1617 spolu s Josefem Kalasanským noviciát této kongregace a přijal řádové jméno P. Petrus a Nativitate Beatae Mariae Virginis. Po 8. 11. 1620 uvítal vítězství katolíků v Čechách v bitvě na Bílé hoře.  Po povýšení kongregace na piaristický řád bulou papeže Řehoře XV. In supremo apostolatus dne 18. 11. 1621 zastával vysoké řádové funkce. Od roku 1622 byl jmenován zástupcem generála piaristického řádu (Josefa Kalasanského v.t.). Osobně pomáhal při šíření řádu a zakládání jeho kolejí. Roku 1623 byl vyslán do Janova jako nejvyšší provinciál. V roce 1626 poskytl pomoc při zakládání provincie Sicilia a koleje v Messině. Následujícího roku (1627) byl jmenován provinciálem nově vzniklé provincie Neapol. V roce  1632 ho jmenoval papež Urban VIII. doživotně prvním asistentem generála piaristického řádu.

Bývalá piaristická kolej v Mikulově s kostelem sv. Jana Křtitele.

V dubnu (2.4.) 1638 nastoupil cestu z Říma na Moravu, kde piaristé působili od roku 1631. Jmenování generálním komisařem pro v roce 1634 vzniklou provincii Germania přijal dne 10.4. 1638. Spolupracoval s knížetem Maxmiliánem z Ditrichštejna, majitelem panství v Mikulově, a hrabětem Františkem Magnisem, majitelem panství ve Strážnici. Působil rovněž i v piaristickém noviciátu při koleji v Lipníku. Na Moravě provozoval i misijní činnost spojenou s konáním zázraků. Z nich bylo nejznámější uzdravení nemocné ženy od bolesti hlavy na podzim roku 1638 ve Vyškově a zabránění vzniku sucha  ve Strážnici, kde vznikla i jeho studánka se zázračnou vodou. Na přání polského krále Vladislava IV. Vassy a generála řádu se na žádost kanovníka Matyáše Judického z pomořanského Leoburku vypravil se skupinou piaristů na misijní cestu do Polska, kterou však pro nemoc a další potíže předčasně ukončil v Krakově. V roce 1641 se vrátil z Moravy do Říma, kde v březnu a v dubnu předsedal generální kapitule piaristů.

Kolej piaristů při chrámu sv. Pantaleona v Římě, kde zemřel bl. Pietro Casani

V době krize a pronásledování piaristického řádu, rozpoutané pod záminkou kladného vztahu řádu a jeho vedení (Josefa Kalasanského i Pietra Casaniho) ke Galileu Galieimu a jeho dílu, byl nucen se v roce 1643 zúčastnit zinscenované řádové apoštolské vizitace s jezuitou P. Pietrasanctou, která přispěla ke zrušení piaristického řádu 16.3. 1646. Spolu s Josefem Kalasanským byl též krátce vězněn a vyslýchán inkvizicí. Zemřel po nemoci 17. 10. 1647. Ve svém životě se kromě řádové spirituality piaristů řídil i životním příkladem sv. Františka z Asissi. Blahoslaveným byl Pietro Casani prohlášen papežem sv. Janem Pavlem II. dne 1. října 1995. Jeho památka v liturgii připadá na den 15. října, v Polsku se uvádí 6. 10. Dne 24. října 2014 byly při mši v bývalém piaristickém koleje sv. Jana v Mikulově uloženy relikvie blahoslaveného Pietra Casaniho na památku jeho působení na jižní Moravě. V Národním archivu v Praze a ve Státním okresním archivu v Litomyšli můžeme podobně jako v generálním archivu řádu piaristů v Římě najít jím psané listy, které pod vlivem své původní františkánské spirituality podepisoval Pietro povero.

Literatura:
catholica.cz/?id=5058
tisk.cirkev.cz/z-domova/relikvie-blahoslaveneho-pietra-casaniho-v-mikulove/

Svatí na každý den – historie. spiritualita. umění, říjen. listopad. prosinec. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 2010, s, 52.

Bartůšek, V.: Blahoslavený Pietro  Casani a počátky piaristů ve střední Evropě. Muzejní a vlastivědná práce, Časopis společnosti přátel starožitností, 3/97, s. 141-149

Václav Bartůšek