Tak už se nám zase přiblížil začátek školního roku, který pravidelně vyhlašuje ministerstvo školství. Nehnula s ním letos zatím dokonce ani koronavirová pandenie, takže se 1. září letošního roku základní i střední školy znovu zaplní dětmi a studenty. Pokud se ovšem podíváme do zahraničí, vidíme, že v některých zemích, především v Německu,  prázdniny probíhají sice většinou v létě, ale ve zcela jiných termínech. Přesné informace o době i trvání prázdnin od konce 18. století lze získat na internetu na webu https://www.extra.cz/kdy-budou-letni-prazdniny-v-nemecku-rakousku-nebo-treba-v-chorvatsku.

Pro naše země bylo rozhodující nařízení císaře Josefa II. z roku 1786, které přesunovalo prázdniny mezi jednotlivými školními roky ve výukových kursech na letní měsíce. Zejména se požadovalo, aby zůstal volný celý měsíc srpen, tak aby děti i studenti středních škol a vyšších učilišť mohli pomáhat na polích při žních rodičům. Při tomto stručném výčtu se nám tedy vkrádá na mysl otázka, jak tomu bylo se začátkem školního roku ještě před tím a zda byl podmíněn nějakými požadavky na výuku v různých typech tehdejších základních, středních, vyšších, případně i vysokých škol.

V 17. století se v církevním školství začal uplatňovat nový druh školy – gymnázium. Prosazovali ho hlavně jezuité. Příklad z jejich učebních metod uplatňovaných na základě školního řádu Ratio studiorum si braly také další školní řády – piaristé, premonstráti a v dívčím školství voršilky. Piaristé pak k jejich dílu přidali ještě řád pro vzdělávání na základních školách, takže gymnáziem bylo nazváno prvních 10 tříd českých – národních (v německých oblastech německých), gymnaziálních latinských a vyšších tříd filozofických učilišť. Je třeba odhlédnout od dělených tříd, jimiž se počet takto získaných tříd v některých lokalitách navyšoval. Vždyť 10 gymnaziálních tříd pro řádová učiliště uváděl také samotný svatý Josef Kalasanský. Jaké tedy byly názvy jednotlivých tříd, kterým se tehdy říkalo školy, v piaristickém řádu a jakou organizaci školního roku měl piaristický řád ve střední Evropě, protože také zde byly rozdíly podle jednotlivých řádů i provincií? Pro organizaci samostatných tříd a provincií v našich zemích platila nejspíše ustanovení provinciální kapituly z roku 1662.

Rozdělení tříd podle stanov pro provincii Germanii piaristického řádu, kam české země patřily,  bylo tedy pro jednotlivé školní stupně. Pro elementární třídy základní školy byla nejnižší 1. třída (legenda), 2. třída (scribenda), odkud vedly cesty žáků buď na gymnázium nebo na řádová piaristická gymnázia. Jak tedy vidíme, byla posledním ročníkem elementární školy tzv aritmetická třída, která zakončovala vzdělání základní a potom ještě i celkovou školní docházku u piaristů vůbec. Dělila se na dvě oddělení, mimor ( nižší arimetika) pro žáky gymnázia nebo nižšího gymnáia a na aritmetiku maior (vyšší aritmetika) určenou pro absolventy vyšších tříd gymnázia i filozofických kursů. Piaristické gymnázium mělo celkem šest tříd (parvu často dělenou, principii, gramatiku, syntax, poesii a rétoriku). Na gymnázium navazoval ještě také systém filozofických přípravek na teologickou, právnickou nebo lékařskou fakultu, který se skládal z ročníků logiky a fyziky, případně třetího ročníku, který se nazýval etika nebo někde metafyzika. Toto vzdělání poskytovali hlavně jezuité, někdy však i piaristé, jako např. v Litomyšli.

Rozdělení školního roku, jak ho zde uvádím, se týkalo především gymnaziálních tříd piaristického řádu. Na jezuitských a premonstrátských školách bylo podobné, avšak v jiném časovém rámci. Školní rok začínal o svátku Všech Svatých (1. 11.). Někdy mohlo dojíti k pozdějšímu otevření ze závažných důvodů, jako např. v roce 1752 při otevření piaristických škol v Praze, k němuž došlo asi po 10. 11. Mělo to výhodu, protože pololetí pak bývalo většinou o Velikonocích, což se hodilo hlavně v prvních obdobích chodu škol, tedy v 17. století studentům a žákům, kteří se často mezi lokalitami se školami stěhovali. Školní rok končil většinou v září. K jeho ukončení docházelo postupně velice často např. mezi 10.-20. zářím. Při odchodu na prázdniny přicházely jednotlivé třídy postupně. Nejdříve odcházeli rétoři, tedy absolventi školy, po nich šli na prázdniny poetové. Proces zakončili parvisté, žáci nejnižší třídy.